https://madrid.hostmaster.org/articles/sumud_flotilla_israel_vs_nato/cs.html
Globální flotila Sumud - bezprecedentní mezinárodní konvoj zaměřený na prolomení 17leté izraelské blokády Gazy - je nyní méně než 400 námořních mil od svého cíle. Pluje pod vlajkami několika států a na palubě nese cestující z více než čtyřiceti zemí: Palestince, jako je poslankyně Evropského parlamentu Rima Hassan, další členy Evropského parlamentu včetně Annalisy Corrado, Benedetty Scuderi, Emmy Fourreau a Lynn Boylan, bývalou starostku Barcelony Adu Colau, klimatickou aktivistku Gretu Thunberg, několik současných i bývalých politiků a dokonce i americké veterány. Mezi nimi je bývalý libyjský premiér Omar al-Hassi, na palubě libyjské lodi Omar al-Mukhtar. Jeho účast z něj činí nejvyššího přítomného představitele, což signalizuje, že tato mise není okrajovou akcí, ale vážným politickým činem.
Flotilu doprovázejí námořní plavidla NATO z Řecka, Španělska, Itálie a Turecka. Itálie a Španělsko přislíbily lodě na záchranné pozice, zatímco Řecko zaručilo bezpečný průchod ve svých vodách a informovalo Izrael o přítomnosti řeckých občanů na palubě. Konvoj již čelil obtěžování drony poblíž Kréty, kde byly proti neozbrojeným lodím použity omračující a dráždivé prostředky. Navzdory těmto rizikům pokračuje - zkouší nejen izraelskou blokádu, ale i důvěryhodnost mezinárodního práva.
Pro Palestince je flotila záchranným lanem. S více než 64 000 zabitými od října 2023 a Gazou vystavenou záměrnému hladomoru jsou její potraviny, léky a zásoby zoufale potřeba. Jde však také o politickou výzvu. Sestavením zákonodárců, starostů, bývalého premiéra a celosvětově uznávaných aktivistů flotila trvá na tom, že blokáda Gazy není pouze humanitární krizí, ale zkouškou práva samotného.
Dřívější plavby - Mavi Marmara, Madleen a Handala - ukázaly brutalitu izraelského prosazování a právní rámce, které porušuje. Jejich lekce nyní formují pohled světa na plavbu Sumud.
Dne 31. května 2010 izraelští commandos zaútočili na Mavi Marmara, tureckou loď vedoucí první flotilu za svobodu Gazy. K přepadení došlo na otevřeném moři a vyústilo v zabití 10 civilistů a zranění desítek dalších.
Právní analýza
Mavi Marmara nastavila precedens, že Izrael může útočit na civilní lodě smrtící silou na otevřeném moři a vyhnout se následkům.
Dne 9. června 2025 byla Madleen, humanitární loď pod vlajkou Spojeného království, zachycena izraelskými silami 160 námořních mil od Gazy. Na palubě byli Greta Thunberg a poslankyně EP Rima Hassan. Posádka hlásila elektronické rušení, dráždivý sprej, násilné přepadení a zadržení.
Právní analýza
Madleen ukázala izraelskou ochotu páchat pirátství a braní rukojmí na vysoce postavených civilistech za bílého dne.
Dne 26. července 2025 byla Handala, nesoucí aktivisty a pomoc z více než tuctu zemí, zachycena 40 námořních mil od Gazy. Izrael loď přepadl, zabavil ji, zadržel posádku a konfiskoval pomoc.
Právní analýza
Handala ukázala, že prosazování blokády není obranným opatřením, ale útočným aktem teroru proti humanitárním snahám.
Tyto precedentní případy - Mavi Marmara, Madleen, Handala - odhalují vzorec nezákonného použití síly. Flotila Sumud je však doprovázena eskortami NATO.
Podle zpráv mají eskortní lodě příkaz nezačínat palbu ani odvetu. Jsou však instruovány, aby flotilu chránily. V praxi to znamená přijetí obranného postoje - umístění válečných lodí mezi izraelskými útočníky a civilními loděmi.
Pokud Izrael zahájí palbu, příkazy k zdrženlivosti automaticky ztrácejí platnost. Námořní velitel má právo i povinnost bránit loď a posádku. Tato povinnost spočívá na:
Precedens USS Vincennes zdůrazňuje sílu této doktríny. V červenci 1988 loď omylem sestřelila let Iran Air 655 a zabila 290 civilistů poté, co ho mylně identifikovala jako nepřátelské letadlo. Velitel nebyl potrestán. Zdůvodnění bylo jednoduché: přirozená povinnost kapitána bránit svou loď a posádku je prvořadá, i když tragicky chybná. Aplikováno zde, pokud izraelská palba zasáhne eskortu NATO, velitelé budou právně povinni odpovědět v sebeobraně.
Po odražení počátečního útoku musí kapitáni informovat svá velitelství, která podají zprávu Radě bezpečnosti OSN podle článku 51. Státy pak mohou uplatnit článek 5 NATO, což spustí konzultace o kolektivní obraně napříč aliancí.
Jádrem sporu je status námořního prostoru Gazy. Izrael sám o sobě netvrdí, že Gaza je jeho suverénním územím. V roce 2005 odtud stáhl své osadníky a stálé pozemní síly a nespravuje Gazu tak, jako izraelské pobřežní oblasti. Podle logiky mezinárodního práva tato absence nároku činí přilehlé moře palestinskými vodami.
Podle Úmluvy OSN o právu moře (UNCLOS) má pobřežní entita nárok na 12 námořních mil územního moře a 200 námořních mil výlučné ekonomické zóny (EEZ), v závislosti na geografii. Gaza, jako součást okupovaného palestinského území uznaného více než 140 členskými státy OSN, má tedy zákonný nárok na námořní zóny. V územním moři by měla být uplatňována palestinská suverenita; za tímto bodem EEZ poskytuje výlučná práva na zdroje, zatímco otevřené moře za nimi je řízeno svobodou plavby.
Izraelské donucovací akce se tedy odehrávají ve vodách, které jsou buď:
Zabavováním plavidel v těchto zónách Izrael porušuje základní princip svobody moří.
Izrael ospravedlňuje své akce odvoláním se na právo blokády podle San Remo manuálu o mezinárodním právu použitelném na ozbrojené konflikty na moři (1994). Pravidla San Remo však Izraelovu pozici v několika ohledech odporují:
Izrael tyto standardy nesplnil. Madleen nesla aktivisty a humanitární zásoby, včetně dětské výživy a zdravotnické pomoci. Handala nesla potraviny a léky pro populaci již trpící hladomorem. Izrael v žádném okamžiku nepředložil ověřitelné důkazy, že by některá z těchto lodí představovala bezpečnostní hrozbu. Pokud nebudeme absurdně považovat dětskou výživu za zbraň, izraelské donucovací akce byly zjevně nezákonné.
Tím, že Izrael nedokázal prokázat platnou vojenskou nutnost, jeho blokáda nemůže být považována za zákonnou podle San Remo. A protože blokáda v praxi produkuje hladomor, nedostatek a nerozlišující utrpení, rovná se kolektivnímu trestu, zakázanému podle Čtvrté Ženevské úmluvy a odsouzenému v několika zprávách OSN.
Z hlediska mezinárodního námořního práva tedy:
Izraelský útok na válečné lodě NATO by vytvořil nejvážnější zkoušku v historii aliance. Článek 5 prohlašuje útok na jednoho člena za útok na všechny.
Abstinence však není totéž co podpora Izraele. NATO umožňuje diferencované příspěvky: členové si mohou zvolit formu své reakce, ale nemohou popřít, že došlo k ozbrojenému útoku. Odmítnutí jednat vůbec - nebo horší, otevřená podpora Izraele proti aliančním partnerům - by zničila důvěryhodnost NATO.
Taková nejednota by posílila protivníky. Rusko by se chopilo precedentu a využilo ho k testování odhodlání NATO ve východní Evropě. Čína by si všimla rozkolu jako důkazu, že západní aliance nemohou prosadit kolektivní obranu proti politicky citlivým agresorům. Samotná soudržnost, která odrazuje od války v Evropě a Asii, by byla oslabena.
Stručně řečeno: pokud NATO neochrání své členy před izraelskou agresí, podkopává vlastní odstrašující schopnost vůči Moskvě a Pekingu.
Pro Izrael eskalace riskuje katastrofickou izolaci. Útok na lodě s bývalým premiérem, současnými zákonodárci a světově známými aktivisty by rozbil tvrzení o sebeobraně. Odhalil by blokádu jako kolektivní trest.
Pro flotilu je samotné zachycení úspěchem: dokumentuje izraelskou nezákonnost, mobilizuje celosvětové pobouření a posiluje palestinskou sumud - nezlomnost. S přítomností vysokých politiků a známých osobností agresivní reakce rezonuje celosvětově.
Globální flotila Sumud je víc než jen doručování pomoci. Je testem toho, zda bude mezinárodní právo prosazováno, když jsou oběťmi Palestinci.
Řetězec eskalace je předvídatelný: obranný postoj, útok, okamžitá sebeobrana podle UNCLOS, zvykového práva a článku 51, hlášení RB OSN, možný článek 5 NATO.
Nepředvídatelné je, zda NATO a mezinárodní společenství budou prosazovat své zákony, nebo zda opět beztrestnost zůstane bez povšimnutí. Pro Palestince na palubě i v Gaze to není teorie - je to otázka života a smrti.