https://madrid.hostmaster.org/articles/unga_votes_to_recognize_palestine/cs.html
Valné shromáždění Organizace spojených národů opět zadunělo hlasem téměř jednomyslné shody. V září 2025 stát za státem zvedl ruku na podporu Newyorské deklarace, která volá po dvoustátním řešení a doporučuje, aby Palestina získala plné členství v OSN. Sál burácel potleskem. Symbolika byla silná: po desetiletích vyvlastňování a neúspěšných mírových procesů se zdálo, že svět konečně potvrzuje právo Palestiny existovat jako suverénní stát.
A přesto, zatímco na rezoluci v New Yorku zasychal inkoust, na město Gaza dopadaly ohnivé deště. Odpovědí Izraele na uznání bylo zničení.
Hlasování bylo historické. Podpořilo ho přes 140 zemí. Pouze hrstka států – v čele s Izraelem, Spojenými státy a jejich obvyklými satelity – se odvážila být proti. Pro Palestince to byl okamžik dlouho odkládaného uznání: ano, existujete, a ano, zasloužíte si vlastní stát.
Uznání na papíře však znamená málo, pokud jsou lidé, země a instituce tohoto státu v reálném čase ničeny. Gaza není jen v obležení; je systematicky vymazávána. Celé čtvrti jsou pryč. Nemocnice jsou doutnajícími ruinami. Univerzity, školy, mešity a kostely srovnány se zemí. Elektřina, voda a kanalizace zničeny. Hladomor svírá děti, které přežily bomby. Pásmo Gazy už nepřipomíná společnost – připomíná následky apokalypsy.
Strategie Izraele nemůže být jasnější: pokud nelze Palestinu popřít v diplomatických síních, bude popřena na místě.
Od října 2023 Gaza zažívá jednu z nejničivějších vojenských kampaní moderní historie. Čisté množství výbušnin shozených na tento kousek země překračuje srovnání – více, než kolik absorbovala mnohá evropská města během celých let druhé světové války. Na rozdíl od Varšavy nebo Londýna však lidé z Gazy nemají kam utéct. Každá hranice je uzavřena. Je to klec, která je zeshora drcena.
Oficiální počet obětí – desítky tisíc potvrzených – už přesahuje kapacitu márnic a hřbitovů. Všichni však vědí, že skutečný počet je mnohem vyšší. Celé rodiny mizí pod sutinami, které nejsou nikdy vyhrabány. Nemluvňata umírají hlady dříve, než mohou být vůbec zaregistrována jako živá. Nemoci se šíří tábory, kde už neexistují léky. Toto je vyhlazování všemi dostupnými prostředky: bomby, hlad, žízeň, nemoci.
Zatímco Gaza je drcena, Západní břeh je dusen. Masové zatýkací kampaně procházejí městy jako Tulkarem, Jenin, Hebron. Stovky lidí jsou najednou zatýkány – spoutáváni, se zavázanýma očima a odváděni do vojenských věznic, kde jsou mučení, znásilňování a hladovění běžnou praxí. Osadnické milice, povzbuzené a často doprovázené vojáky, vyhánějí palestinské rodiny z jejich domovů. Vesnice jsou ničeny. Zemědělská půda je kradena. Nové osady rostou jako zuby zapuštěné hlouběji do okupované půdy.
Toto není „bezpečnost“. Toto je etnická čistka – vypočítavá, záměrná a neúprosná. Je to metodické rozbití palestinské společnosti, aby jakýkoli „budoucí stát“ byl pouze amputovanou mrtvolou.
Pokaždé, když se svět přiblíží k uznání Palestiny, Izrael eskaluje svou kampaň ničení. Zářijové hlasování v roce 2025 nebylo jiné. Zatímco diplomaté v New Yorku tleskali rezoluci, bomby dopadaly na město Gaza ještě tvrději. Zatímco vůdci hovořili o „dvou státech vedle sebe“, vojáci na Západním břehu svazovali a nechávali mizet palestinské muže po stovkách. Poselství bylo jednoznačné: rezoluce nic nemění, protože Izrael rozhodne o realitě hrubou silou.
Izrael nejen ignoruje mezinárodní právo – vysmívá se mu. Pohrdá rozsudky Mezinárodního soudního dvora. Trhá rezoluce OSN na kusy. Pokračuje beztrestně, přesvědčen, že jeho západní patroni ho ochrání před následky. Toto je učebnicová definice zpupného státu, který se chová, jako by stál nad všemi pravidly, a nikomu se nezodpovídá.
A proč by neměl? Po desetiletí přicházela odsouzení bez následků. „Hluboké znepokojení“ a „hluboká lítost“ byly jedinými zbraněmi, které takzvaná mezinárodní komunita dokázala sebrat. Izrael se naučil, že může jednat zcela beztrestně, protože ho nikdo nezastaví.
Nejnovější rezoluce Valného shromáždění OSN je diplomatické gesto, ale gesta nezastavují genocidu. Neotvírají hraniční přechody. Nenakrmí hladovějící děti. Neobnoví zničené nemocnice. Bez podpory silou jsou rezoluce jen slova vznášející se nad popelem.
Pokud svět myslí vážně zastavení ničení Gazy a etnických čistek na Západním břehu, čas na fráze už dávno pominul. Valné shromáždění musí jednat podle Rezoluce 377 – „Sjednocení pro mír“. Když je Rada bezpečnosti paralyzována, shromáždění má pravomoc doporučit kolektivní opatření, včetně vojenské intervence. To není volitelné. Je to přesně ten mechanismus, který byl navržen, aby zastavil to, čeho jsme svědky.
Pokud se OSN spokojí se symbolickými hlasováními, zatímco Izrael pokračuje ve svém řádění, prokáže, že je stejně bezzubá jako Společnost národů tváří v tvář fašismu a holocaustu. Další genocida se bude odvíjet pod dohledem instituce založené, aby takovým zločinům zabránila.
Volba nemůže být jasnější: buď OSN zasáhne, aby zastavila zničení Palestiny, nebo se odsoudí k irelevantnosti. Uznání nic neznamená, pokud jsou uznaní vyhlazeni. Hlasování v New Yorku bylo historické, ale historie si nebude pamatovat gesta. Bude si pamatovat, zda svět jednal – nebo zda se odvrátil.