Od Nakby k „fázi demolice“: Zisk, vyvlastnění a politická ekonomie Gazy

Vyvlastnění Palestinců není epizodickou reakcí na bezpečnostní šok. Jedná se o dlouhodobý koloniální projekt formovaný ideologií, administrativní strukturou a ekonomickými pobídkami. Říjen 2023 poskytl taktickou příležitost – záminku – k urychlení tohoto projektu. Rétorika a plány, které nyní kolují (mobilizace osadníků, organizace strany Likud, ministerská prohlášení a návrhy amerických investorů), jsou nejlépe pochopitelné jako operační mapování staletých vyvlastňovacích cílů na moderní kapitalistické pobídky. Jak poznamenal Karl Marx v Kapitálu, když je potenciál zisku dostatečně vysoký, kapitál se stává odvážným – dokonce je ochoten riskovat právo a morálku, aby dosáhl výnosů. Současný program v Gaze kombinuje masové násilí s tržní strategií právě proto, že očekávané výnosy (pobřežní nemovitosti, technologické klastry a offshore plyn) jsou obrovské.

Základní záměr: Vyvlastnění od počátku (30. léta–1948)

Plán na vyvlastnění Palestinců nebyl dodatečnou myšlenkou; je zakořeněn v ideologických a politických základech osadnického projektu. Současná archivní prohlášení od klíčových aktérů jasně ukazují zamýšlenou logiku: vyčistit půdu, zabránit návratu a převést majetek na osadnickou populaci. Nakba (katastrofické vyvlastnění v roce 1948) byla první masivní operacionalizací této logiky.

  „Musíme vyhnat Araby a zabrat jejich místa… pokud musíme použít sílu… máme sílu k dispozici. Povinný přesun
  Palestinců
  … by nám mohl dát něco, co jsme nikdy neměli.“
  – David Ben-Gurion, 5. října 1937, dopis svému synovi

  „Není místo pro oba národy… Ani jedna vesnice, ani jeden kmen by neměl zůstat. Arabové musí odejít, ale je potřeba vhodná chvíle, jako je válka.“
  – Yosef Weitz, 20. prosince 1940, ředitel oddělení pozemků Židovského národního fondu

  „Musíme je
  palestinskévesnice
  vymazat.“
  – David Ben-Gurion, 1948, veřejný projev během Nakby

Tyto historické výroky – explicitní výzvy k přesunu, k využití války jako „vhodné chvíle“, k vymazání vesnic – zakládají kauzální původ: vyvlastnění bylo záměrné při vzniku státu, nikoli pouze náhodné kvůli válečným potřebám.

2. Institucionalizace: Okupace, osady a právní struktura (1967–2000)

Po roce 1967 bylo vyvlastnění institucionalizováno:

-   Právní a administrativní opatření zavedla zabírání půdy, výstavbu osad a demografické inženýrství.
-   Plánování a infrastruktura – silnice, obchvaty, osadnické bloky – postupně znemožňovaly palestinskou suverenitu a územní spojitost.
-   Kontrola nad zdroji – voda, půda a energie – se stala nástrojem vyloučení, nejen správy.

Tato fáze přeměnila ideologický záměr na trvalé struktury: zákony, byrokracie a vybudované prostředí, které upřednostňovaly trvalost osadníků a ekonomickou extrakci.

Ekonomické škrcení: Blokáda Gazy a odepření zdrojů (2007–2023)

Blokáda Gazy a přísná omezení rozvoje měla dvojí efekt: byla prezentována jako bezpečnostní opatření, ale funkčně zmrazila ekonomiku Gazy a zabránila rozvoji infrastruktury a zdrojů (zejména Gaza Marine). Offshore plynové pole objevené v roce 2000 – odhadované na přibližně 1 Tcf – bylo potenciálním suverénním aktivem pro Palestince; místo toho zůstalo nerealizováno, což z něj učinilo latentní cenu.

Toto záměrné podfinancování rozvoje mělo dva kauzálně relevantní důsledky pro pozdější události:

1.  Udržovalo populaci ekonomicky zranitelnou, což usnadňovalo vysídlení.
2.  Zachovalo zdroj a pobřeží jako nevyužité aktiva atraktivní pro budoucí investory, jakmile to politické podmínky umožnily.

Říjen 2023: Taktická příležitost, nikoli počátek

Říjen 2023 poskytl široce viditelnou záminku: bezpečnostní krizi, která mohla být použita k ospravedlnění masivní vojenské akce, hromadného vysídlení a mimořádného ničení. Klíčovým kauzálním bodem je však to, že plán učinit Gazu neobyvatelnou byl dlouho koncipován; změnila se politická a operační možnost jeho uskutečnění ve velkém měřítku.

Sekvence je kauzální a předvídatelná:

-   Dlouhodobý záměr a institucionální nástroje → strukturální kapacita k provádění masových operací;
-   Katalyzující událost (válka) → politické krytí pro eskalaci;
-   Masivní ničení → podmínky neobyvatelnosti a vysídlení;
-   Veřejné a soukromé plánování na přestavbu → fáze monetizace.

Od ničení k přestavbě: Veřejná prohlášení jako důkaz záměru

Přechod od násilí k marketizaci byl otevřeně signalizován politickými aktéry a komerčními vizemi. Tato prohlášení nejsou okrajová; tvoří veřejné mapování motivu zisku na vyvlastnění.

Klíčová veřejná vyjádření zahrnují:

-   Leták Likudu (říjen 2024): „Příprava na osídlení v Gaze … Gaza je naše. Navždy!“ – mobilizační heslo na úrovni strany, které spojuje vládnoucí stranu s expanzí osadníků do Gazy.
-   Itamar Ben-Gvir (říjen 2024): „My jsme vlastníci země“ – přímá rétorika vlastnictví, která legitimizuje přesun.
-   Bezalel Smotrich (17. září 2025): Gaza je „nemovitostní bonanza“, s jednáními o „jak si rozdělíme procenta půdy“. To rámcuje demolici jako předehru k dělení kořisti.
-   Americké návrhy a prohlášení (2024–2025): Od komentářů Jareda Kushnera o „velmi cenném“ pobřeží po zveřejněné myšlenky na „mezinárodní realitní trust“ a návrh prezidenta Trumpa z února 2025, aby USA „převzaly Gazu“, nyní diskuse zahrnuje mezinárodní kapitál a privatizované správcovství. Plány na „chytré město“ s umělou inteligencí a továrnu typu Tesla doplňují investorský narativ.

Tato prohlášení mají právní a kauzální význam: dokumentují záměr, mapují příjemce a redukují operaci z ad hoc válečného aktu na záměrně plánovanou ekonomickou konverzi.

Marxova pozorování a chování kapitálu

  Kapitál prchá před nepokoji a spory a je bázlivé povahy. To je zcela pravda, ale není to celá pravda. Kapitál má hrůzu z absence zisku nebo velmi malého zisku, jako má příroda hrůzu z vakua. S odpovídajícím ziskem se kapitál stává odvážným. Deset procent jistých, a můžete ho použít všude; dvacet procent, ožívá; padesát procent, je pozitivně odvážný; při sto procentech pošlapává všechny lidské zákony; při třech stech procentech není zločin, který by neriskoval, dokonce ani za cenu šibenice. Pokud nepokoje a spory přinášejí zisk, bude je podporovat. Důkaz: pašování a obchod s otroky.
  – Karl Marx, Kapitál, 1867

Marxovo pozorování, citované výše, vysvětluje, proč lze takové projekty očekávat, když je zisk obrovský. Kapitál je citlivý na riziko: nízké výnosy plodí opatrnost; vysoké výnosy plodí odvahu. Marxův žebříček eskalace – 10 %, 20 %, 50 %, 100 %, 300 % – je metodou pro pochopení, jak mohou rostoucí očekávání zisku narušit právní a etické omezení. Když investor může předvídat obrovské renty z přestavby pobřeží, technologických klastrů a monopolizovaného těžby plynu, morální kalkul se mění: právní zákazy jsou přeformulovány jako transakční náklady, které je třeba spravovat, nikoli absolutní bariéry.

Aplikováno zde:

-   Pobřeží Gazy plus prémie „chytrého města“ plus strategické plynové pole vytvářejí obrovský ziskový vektor.
-   Tento vektor poskytuje motivaci politickým aktérům, aby přeměnili ničení na investiční příležitost.
-   Tam, kde existuje politická a právní beztrestnost, marxistická tendence kapitálu „podporovat nepokoje a spory“, když je to ziskové, se stává praktickým hybatelem politiky, nikoli pouze analytickým aforismem.

Finanční mechanismy: Proč by investory zajímalo

Investiční případ, který je veřejně diskutován, přesně odpovídá klasickému kalkulu kapitálu:

-   Prémiová vzácnost: Středomořské pobřeží je v regionu vzácné – vzácnost zvyšuje hodnotu za metr čtvereční.
-   Ocenění technologických/AI klastrů: Značka „chytrého města“ a technologického centra může exponenciálně zvyšovat hodnoty půdy a přitahovat suverénní a soukromé investory.
-   Průmyslová kotva: Gigafactory nebo závod na elektromobily/baterie vytváří průmyslovou poptávku, dodavatelské řetězce a ekonomické multiplikátory, což dále zvyšuje hodnotu aktiv.
-   Výnosy z energie: Příjmy z exportu plynu a strategická páka na regionálních energetických trzích přidávají okamžitý tok příjmů.

Tyto kombinované výnosy mohou racionalizovat mimořádné riskování, včetně právního rizika, pokud je zajištěn politický kryt a financování – přesně ta oblast, o které Marx varoval.

Právní důsledky: Zločiny, povinnosti a spoluúčast

Sledování kauzálního řetězce od historického záměru k současným plánům přináší shluk právních zákazů a pozitivních povinností:

Zakázané činy a mezinárodní zločiny

-   Násilný přesun → válečný zločin a potenciálně zločin proti lidskosti.
-   Přesun osadníků / anexe → porušení článku 49(6) Čtvrté ženevské úmluvy a zvykového práva.
-   Drancování / vykořisťování zdrojů → válečný zločin a nezákonné přivlastnění.
-   Genocidní činy nebo záměry → podle Úmluvy o genocidě a Římského statutu; prozatímní opatření ICJ (leden 2024) shledala věrohodné riziko genocidy; následné zjištění COI a hodnocení NGO použily tento termín explicitně.

Povinnosti třetího státu a spoluúčast

-   Povinnost předcházet (Úmluva o genocidě): jakmile stát ví o vážném riziku, musí přijmout opatření k prevenci genocidy; nečinnost nebo materiální podpora riskuje spoluúčast.
-   Neznání a nepodpora (poradní pokyny ICJ): státy nesmí uznávat ani pomáhat nezákonným situacím vyplývajícím z vážných porušení závazných norem.
-   Firemní a finanční odpovědnost: investoři a dodavatelé čelí vážným reputačním, regulačním a potenciálním právním rizikům podle domácích a mezinárodních rámců za napomáhání porušením.

Důkazní význam veřejných plánů

-   Veřejné projevy, letáky, politické memoranda a plánovací dokumenty přeměňují rétorický záměr na dokumentární důkazy – vysoce relevantní v soudních nebo kvazi-soudních řízeních (ICC, ICJ, národní soudy).

Rekapitulace kauzality: Jak minulost umožnila současnost

1.  Záměr (éra Nakby) vytvořil ideologickou a politickou trajektorii pro vyvlastnění.
2.  Institucionalizace (po roce 1967) vybudovala administrativní a fyzický aparát, aby bylo vyvlastnění trvalé.
3.  Ekonomické škrcení (blokáda) zachovalo nevyužitá aktiva (plyn, pobřeží) při oslabení společnosti.
4.  Spouštěč (říjen 2023) poskytl veřejnou záminku a operační krytí pro masové ničení.
5.  Veřejná marketizace (2024–2025) proměnila následky v investorskou strategii, sladila kapitál s vyvlastněním.

Tento kauzální řetězec ukazuje ne náhodnou krutost, ale záměrný politicko-ekonomický program.

Závěr: Volba před mezinárodním společenstvím

Případ je nyní jasný ve třech rovinách:

-   Historická: vyvlastnění má hluboké kořeny a bylo opakovaně artikulováno elitami.
-   Politicko-ekonomická: snaha monetizovat pobřeží a plyn Gazy vytváří motiv pro násilné čištění.
-   Právní: zapojené činy a plány jsou zakázány; státy mají povinnosti předcházet, vyšetřovat, trestat a blokovat spoluúčast.

Marxův vhled, že kapitál bude podporovat „nepokoje a spory“, když očekává mimořádný zisk, není zde metaforický – je to varování o pobídkách. Tam, kde jsou finanční výnosy obrovské a právní vymáhání slabé, trhy budou hledat způsoby, jak kapitalizovat na násilí. Lék je přímočarý, i když politicky obtížný: vymáhat mezinárodní právo, blokovat financování a pojištění, které by tento projekt umožnily, usilovat o trestní odpovědnost a dodržovat povinnost Úmluvy o genocidě předcházet.

Reference

-   Ben-Gurion, David. Dopis svému synovi, 5. října 1937.
-   Weitz, Yosef. Deník, 20. prosince 1940, Židovský národní fond.
-   Ben-Gurion, David. Projev během Nakby, 1948.
-   Leták strany Likud, „Příprava na osídlení v Gaze“, říjen 2024.
-   Bezalel Smotrich, ministr financí, prohlášení na realitní konferenci v Tel Avivu, 17. září 2025.
-   Itamar Ben-Gvir, prohlášení na konferenci „Osídlení v Gaze“, říjen 2024.
-   Daniella Weiss, poznámky osadnické skupiny Nahala, 2024–25.
-   Donald Trump, tisková konference s Netanjahuem, 4. února 2025; rozhovor pro Fox News, 10. února 2025.
-   Jared Kushner, událost na Harvardu, únor 2024; opětovné zveřejnění v médiích, únor 2025.
-   Společné plány USA-Izrael, zpráva Washington Post, 31. srpna 2025; dokument administrativy Trumpa, 1. září 2025.
-   Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy, 1948.
-   Čtvrtá ženevská úmluva, 1949.
-   Charta Organizace spojených národů, 1945.
-   Římský statut Mezinárodního trestního soudu, 1998.
-   ICJ, Právní důsledky výstavby zdi na okupovaném palestinském území, Poradní názor, 2004.
-   ICJ, Aplikace Úmluvy o genocidě (Bosna vs. Srbsko), Rozsudek, 2007.
-   ICJ, Aplikace Úmluvy o genocidě (Jihoafrická republika vs. Izrael), Prozatímní opatření, leden 2024.